Pravidelně, Vývojáři linuxového jádra debatujte nebo se setkávejte, abyste diskutovali o určitých tématech. Obvykle se některé NOC používají k osobnímu setkání, ale slavné LKML se také používají k projednání dalších podrobností, jako jsou tyto.
Při této příležitosti bylo věnováno konkrétní téma a je tomu tak limit délky textových řádků v linuxovém jádře. Existují lidé, kterým se linky líbí o něco déle, aby neztrácely svislý prostor, a další, kteří dávají přednost kratším čarám, aby nezabírali příliš velkou šířku. Je to spíše otázka vkusu nebo téměř estetiky.
Někteří si myslí, že monitory a rozlišení obrazovky se v posledních letech natolik zvětšily, že by do souborů s kódem jádra mělo být umožněno zapisovat mnohem delší řádky. Jeden z vývojářů jménem Alastair D'Silva je ve skutečnosti jedním z těch, kteří si to myslí, a zveřejnil opravu, která umožňovala délky 64bajtová linka místo současných 16 nebo 32 bytů.
Někteří jako Petr Mladek se to nelíbilo, protože si myslí, že 64 bajtů znamená mít více než 256 znaků pro každý řádek, a pochybuje, že by každému člověku bylo snadné číst tak dlouhý řádek jednoduchým způsobem a že také rozlišení obrazovky potřebné k úpravě tohoto typu řádky by to mělo být vyšší než standardní HD, a že pravděpodobně v těchto rozlišeních stále existovali vývojáři s moderními displeji.
Zdá se, že je malá šance patch, který napsal Alastair se stal oficiálně součástí linuxového jádra. Kromě toho víme, že Linus Torvalds je velmi přísný v tom, že neupřednostňuje některé vývojáře před ostatními a zajišťuje, aby vývojáři mohli pracovat i se skromným vybavením, starým hardwarem a nízkonákladovými. Ve skutečnosti délka čar není nic nového, v minulosti již byla pokryta. Sám Linus hovořil o délce, když diskutoval o přechodu z 80 na 100 znaků, raději si nechal 80 v té době (před 7 lety).